1. V „Emilovi a detektivech“ mluvíte roli maminky. Jedná se o příběh z 20. let minulého století. Myslíte si, že tehdejší matky se hodně lišily od těch dnešních, nebo se jejich starosti zas tak moc nezměnily?V zásadě a v samém základu je to asi stejné, možná byly tehdy trochu přísnější, ale existenční starosti měly jako my, obzvlášť když zůstaly samy. Možná ten svět byl trochu bezpečnější.
2. Připadá Vám správné, že dětští protagonisté v knize vezmou spravedlnost do svých rukou a pustí se za zlodějem neznámým městem, nebo byste skutečného Emila za podobnou „klukovinu“ moc nepochválila?
Naštěstí rodiče nevědí úplně všechno :-) A pak zpětně, když máte potomka zdravého vedle sebe, se to už hodnotí jinak. Ale tady je to moc krásný příběh, kdy děti vlastně dají dospělým lekci, jaké to je ještě věřit ve spravedlnost, jít za tím, spojit se s ostatními, pomáhat si. Je to i takový symbol osamostatnění, dospívání.
3. Jste uznávaná herečka, pracujete v divadle, natáčíte, máte zkušenost i s mluveným slovem. Jak se nahrávání ve studiu liší od kontaktu s živým publikem?
Nemáte zpětnou vazbu, jste sám, mikrofon, režisér. Je to jemná práce jenom s hlasem.
4. Jak se Vám pracovalo s dětskými herci?
Byla jsem ve studiu jen s představitelem Emila, to je neuvěřitelně šikovný chlapec. Byl úplně přesný ve výraze, přirozený. Radost.
5. Co byste popřála „Emilovi“?
Ať ho slyší co nejvíc dětí a samozřejmě i dospělých a udělá jim jeho příběh radost!
„EMIL A DETEKTIVOVÉ“ rozhovor k audioknize – Oldřich Navrátil
1. V „Emilovi a detektivech“ mluvíte roli zloděje, který ve vlaku okrade spícího chlapce. Jaký máte vztah k záporným rolím, je pro Vás tato poloha snadná?
Obecně se říká, že se lépe hrají "záporáci". Není to pravda. Máte-li dobře zahrát "klaďáka" či "záporáka", stojí to vždycky úsilí. Vždycky totiž hrajete na prvním místě živého člověka. Představte si, že dostanete roli mistra Jana Husa. Ten je považován za velkého "klaďase", ale ztvárnit ho pravdivě, věrohodně, to je sakra práce!
2. Jak byste situaci řešil na Emilově místě, pustil byste se za zlodějem neznámým městem, nebo byste raději vyhledal pomoc dospělých?
Já bych asi raději vyhledal pomoc dospělých.
3. Mnohé děti v mládí zahřeší a ukradnou v obchodě nějakou tu žvýkačku nebo lízátko. Máte ve svém životě podobnou zkušenost, nebo jste zcela bezúhonný typ?
Ne ne. Jsem bezúhonný. :-) Já jsem fakt nikdy nic neukradl.
4. Posloucháte audioknihy? Myslíte si, že mluvené slovo je médiem 21. století?
Mnohem raději a hodně čtu. Ale mluvené slovo vždycky bylo a bude pěkným, rád vzpomínám třeba na nedělní rozhlasové pohádky.
5. Co byste popřál „Emilovi“?
Samozřejmě hodně štěstí!
„EMIL A DETEKTIVOVÉ“ rozhovor k audioknize – Marek Eben
1. V „Emilovi a detektivech“ mluvíte roli autora (Ericha Kästnera), který vstoupil do vlastního příběhu. Setkal jste se někdy s podobnou úlohou? A jaká si myslíte, že bývá motivace autora sám sebe do příběhu umístit?
Řekl bych, že už se to párkrát stalo, třeba u Medvídka Pú se autor taky projevuje, vlastně je vypravěčem celého příběhu. Myslím, že to autoři dělají proto, že vycházejí z vyprávění vlastním dětem a možná se to pak projeví i v knížce.
2. Do děje vstupujete v momentě, kdy půjčujete Emilovi peníze na tramvajovou jízdenku a zachraňujete ho tak před průvodčím. Jel jste někdy v životě sám jako černý pasažér?
To víte, že ano, ale je to už hodně dlouho, asi za studentských let. Ale pamatuji si, že jsem jednou vlezl do tramvaje bez jízdenky a oslovil jsem prvního cestujícího, jestli náhodou nemá jednu nazbyt, že bych koupil. A on povídá: „Nemám, já jsem revizor.“ Ale byl uznalý, že viděl tu snahu, tak mě pustil.
3. Jak se Vám pracovalo s dětským protějškem? Je něco, co Vás na dnešních dětech udivuje?
Pracovalo se mi dobře, je to kluk šikovná. Na dnešních dětech mě asi nejvíc udivuje, jak pracují s počítači. Viděl jsem tuhle v kavárně rodiče s dítětem, které ještě sotva chodilo, ale mělo nějaký dotykáč, ten dětský prstíček byl skoro tak tenký, jako stylus, ale ta rychlost, jak s tím ten capart pracoval, to bylo nevídané.
4. Mnozí herci jsou na jevišti schopni zcela splynout se svou rolí, což jim často ulehčují kostýmy, dekorace a pomyslná hranice mezi scénou a hledištěm. Je něco takového možné i ve studiu, kde přítomnost mikrofonů, textů a vstupy režiséra tuto iluzi narušují?
Já to cítím spíš opačně. Koncentrace, jakou máte v rozhlasovém studiu, se s divadlem, kde na vás někdo svítí, máte kostým, staráte se o rekvizity, nedá srovnat. Já cítím rozhlasové studio jako daleko intimnější prostor a nesmírně rád tam pracuji.
5. Posloucháte audioknihy? Myslíte si, že mluvené slovo je médiem 21. století?
Poslouchám často mluvené slovo v autě. Když jedete v noci a jde na vás spaní, není nad dobré mluvené slovo, už jsem byl mnohokrát tvůrcům vděčný, že mě udržovali v bdělém stavu a ještě jsem se dobře bavil. Doufám, že bude hlad po mluveném slovu sílit a že by se mohla vrátit i ta tradice velkých činoher, tak, jak se točily v minulosti, tam se najdou zcela nedoceněné skvosty.
6. Co byste popřál „Emilovi“?
Aby si ho posluchači v té záplavě různých desek detektivně našli.
„EMIL A DETEKTIVOVÉ“ rozhovor k audioknize – Sebastian Baalbaki
1. V Emilovi a detektivech hraješ hlavního hrdinu. Jak bys svoji postavu popsal? Je něco, v čem jste si vy dva podobní?
Emil Tischbein je úplně obyčejný kluk, který zažije velké a neočekávané dobrodružství, které by chtěl asi zažít každý kluk i holka. Ale podobní si tolik nejsme, protože nejsem takovej slušňák jako on. :-)
2. V čem může být Emil a detektivové zajímavý pro současné děti?
Je to chytrá a zábavná knížka, která může být zajímavá hlavně pro ty, kteří se rádi zasmějou i u napínavého děje.
3. Jaké poučení podle tebe z příběhu vyplývá?
Na první pohled může vypadat člověk slušně, ale uvnitř může být úplně jiný nebo taky nesuď knihu podle obalu.
4. Jak se ti pracovalo s dospělými herci? Nebyl jsi nervózní? S kým bylo nahrávání nejtěžší?
S dospělými herci se mi pracovalo velmi dobře, protože jsem se nahrávání zasmál i něčemu přiučil. Navíc jsem se setkal s hlasy mých oblíbených herců, které jsem od mala poslouchal v audioknihách i dramatizacích. A… nejtěžší rozhodně nebylo, ale bylo mi opravdu ctí pracovat s panem Somrem, který je v dramatizacích jeden z mých nejoblíbenějších herců a také s panem Ebenem, kterého znám hlavně z audioknih, kde se mi moc líbí.
5. Posloucháš audioknihy? Myslíš si, že mluvené slovo je médiem 21. století?
Ano, poslouchám audioknihy - je to moje nejoblíbenější činnost.
6. Co bys popřál „Emilovi“?
Aby si příště hlídal peníze :-)
Děkujeme všem za rozhovor!
